Celý můj příběh

Jak jsem našla svou cestu domů

Jmenuji se Marta. Způsob, jakým dnes pracuji s lidmi, nevznikl jen z toho, co jsem se naučila. Vychází především z toho, co jsem sama prožila, čím jsem během svého života prošla a co jsem potřebovala pochopit nejdříve sama u sebe.

Dobře znám ten pocit, kdy člověk postupně přestane slyšet sám sebe. Kdy se natolik přizpůsobuje tomu, co potřebují a očekávají druzí, až jednoho dne zjistí, že vlastně neví, co chce on sám, čemu může věřit a podle čeho se má rozhodovat.

Dlouhá léta jsem žila v neustálém napětí. Když jsem měla otevřít ústa a říct svou pravdu, cítila jsem sevření v krku. Polykala jsem slzy, potlačovala své pocity a přizpůsobovala se rolím, ve kterých mě chtělo mít mé okolí. Věřila jsem, že když budu dostatečně výkonná, hodná a přizpůsobivá, přijde konečně klid a přijetí.

Nepřišel.

Od dětství jsem potřebovala věcem přijít na kloub. Nestačilo mi vědět, že něco funguje. Potřebovala jsem pochopit proč. Zkoušela jsem, chybovala, vracela se na začátek a zkoušela znovu. Dnes vidím, že právě tahle potřeba jít do hloubky, hledat souvislosti a ověřovat si věci vlastní zkušeností se stala důležitou součástí mé práce.

Human Design ji později pojmenoval jako profil 1/3 – kombinaci potřeby jít věcem na kloub vlastním výzkumem a zkušeností, kterou si člověk ověří jen tím, že si ji sám prožije. Já jsem ji ale nejdřív mnoho let jednoduše žila, aniž bych pro ni měla jméno.

Human Design mi dal slova pro něco, co jsem už dávno cítila

Když jsem se poprvé setkala s Human Designem, byla to láska na první pohled, měla jsem pocit, že se přede mnou začínají spojovat věci, které do té doby existovaly odděleně.

Nebyla to pro mě další škatulka, do které bych se měla napasovat, abych byla lepší nebo dokonalejší. Naopak. Dostala jsem jazyk pro něco, co jsem uvnitř sebe dlouho cítila, ale neuměla jsem to pojmenovat.

Začala jsem chápat, proč je pro mě komunikace tak zásadním tématem, proč mě tlak na neustálý výkon tolik vyčerpával a proč některé věci prožívám úplně jinak než lidé kolem mě.

A především jsem postupně přestávala hledat odpověď na otázku, co ještě bych na sobě měla změnit, a začala mnohem víc poznávat, co je skutečně moje.

A právě to se stalo základem mé dnešní práce. 

Více než deset let provázím lidi při hledání toho, co se skrývá pod jejich pochybnostmi, naučenými reakcemi a představami o tom, jací by měli být. Human Design je důležitou součástí mé práce, ale není jedinou. Pracuji také s Kineziologií One Brain a Bachovými esencemi, které tuto práci velmi dobře doplňují a umožňují mi pracovat i s tím, co se zapisuje do našeho fyzického těla a prožívání.

Nezajímá mě proto pouze to, co máte napsané ve své Human Design mapě. Zajímá mě, jak se to projevuje ve vašem skutečném životě. Ve vašich vztazích. V rozhodnutích, která odkládáte. V práci, která vás naplňuje nebo vyčerpává. V tom, proč o sobě pochybujete, proč se v některých situacích stále vracíte ke stejným reakcím nebo proč něco, co funguje ostatním, vůbec nemusí fungovat vám.

A pokud hledáte vlastní profesní cestu nebo podnikáte, zajímá mě také to, co je právě na vás a vaší práci jedinečné. Jaké dary možná považujete za samozřejmé, přestože právě v nich může být vaše největší hodnota. Komu mohou být užitečné a jak o své práci mluvit tak, abyste nemuseli kopírovat způsob, kterým se prezentují ostatní.

Často totiž nepotřebujeme další informace. Potřebujeme někoho, kdo nám pomůže uvidět souvislosti, které zevnitř vlastního života sami nevidíme.

Někdy stačí pojmenovat něco, co člověk celé roky cítil, ale neuměl dát do slov. Ve chvíli, kdy to dostane jméno a začne dávat smysl, už to není jen neurčitý pocit, že je s námi něco jinak.

A právě tam může začít změna.

Bezpečí není odměna na konci cesty

Nevěřím na změnu, která vzniká tím, že na sebe budeme ještě více tlačit.

Čím déle pracuji s lidmi, tím víc vidím, že hluboká změna přichází ve chvíli, kdy se člověk cítí dostatečně bezpečně na to, aby se na sebe mohl opravdu podívat. Bez potřeby něco okamžitě opravovat, hodnotit nebo ze sebe odstraňovat.

Možná právě proto tak ráda pracuji na zahradě. Každý rok mi připomíná něco, na co jako lidé snadno zapomínáme. Květiny nerozkvétají proto, že na ně tlačíme. Potřebují vhodnou půdu, světlo, vodu a čas. A každá potřebuje trochu jiné podmínky.

S lidmi je to podle mě velmi podobné.

Proto vám chci pomoci lépe poznat podmínky, ve kterých můžete být skutečně sami sebou – a postupně odložit to, co jste možná dlouhá léta považovali za svou součást, přestože jste to kdysi potřebovali, abyste se přizpůsobili, obstáli nebo byli přijímaní.

Jste připraveni odložit to, kým nejste?

Pokud cítíte, že už nechcete dál hledat další způsob, jak sami sebe změnit, ale chcete mnohem lépe poznat, co je skutečně vaše, budu ráda, když vás na části této cesty doprovodím.

Nemusíte ze sebe nic strhávat silou. Můžeme společně rozpoznávat jednotlivé vrstvy, pochopit, proč kdysi vznikly, a postupně nechávat odejít ty, které už nepotřebujete. Ve vašem vlastním tempu.

A stále blíž k sobě.

Objednat se můžete například zde ...

Úvod